Nejčastější kombinace koření v Masala chai, nabízeného v indii je následující: zázvor, kardamom, skořice, anýz, fenykl, pepř, muškátový oříšek a hřebíček.

Volitelné doplňující koření: Nové koření, Koriandr setý, Pomerančová kůra, Chilli, Růžové aroma, Lékořice, Kmín, Kurkuma, Mandle, Šafrán

Zázvor: Jedno z nejstarších tropických koření, původem z asijského kontinentu. Rostlina se pěstuje pro dužnaté, hlízovitě ztlustlé oddenky. Ty bývají až 10 cm dlouhé, zaškrcované a po obou stranách zploštělé. Pěstuje se na plantážích hlavně v Indii,Číně, Japonsku, ale i na Jamajce a v západní Africe. Podle způsobu zpracování se na světovém trhu vyskytují zázvor neloupaný, pololoupaný, loupaný a zázvor bělený. Zázvor obsahuje éterické oleje, zázvorovou silici a štiplavě ostrou látku zvanou gingerol. Z oddenků se připravuje zázvorový olej, esence, suší se a melou, přidávají se do nejrůznějších směsí. Zázvoru používají hodně pekaři a cukráři do perníků a biskvitů, ale používá se i ke kořenění masa, drůbeže, ryb apod. V různých částech světa je oblíben léčivý zázvorový čaj. V Anglii a Spojených státech mají i zázvorové pivo (gingerbeer) a limonádu.

Kardamom: Jako koření a léčivo byl kardamom znám již starým Řekům a Římanům. U nás je jako samostatné koření méně známý. Největší oblibu měl a dosud má v zemích Orientu, kde je velmi používaným kořením a přidávají ho zde i do čaje a kávy. Tento tropický, bylinný keř roste ve vlhkých pralesích v Indii, na Srí Lance, Sumatře a v Číně. Plody jsou tobolky, které obsahují větší počet semen. Podle způsobu zpracování známe kardamom bělený a nebělený, celý nebo i mletý. Semena kardamomu mají silnou kafrovitou vůni a palčivou chuť. Na Středním východě se přidává do čaje a v Egyptě do kávy. U nás se nejčastěji používá do sladkého pečiva (perníky, koláčky) a malém množství do uzenin.

Skořice: Aromatická kůra stálezelených tropických stromů s názvem Skořicovník cejlonský (Cinnamomum zeylanicum), rostoucích na Srí Lance. Je považována za nejkvalitnější skořici na světě. Oproti indonéské skořici má jemnější a delikátnější chuť i vůni, světlejší barvu a velmi nízký obsah alkaloidu kumarinu (námi dovážená má pouze stopový obsah kumarinu menší než 10 mg/kg). Aby se získala ta nejkvalitnější cejlonská skořice (s označením C5exsp – alba), musí se důkladně oškrabat vrchní část kůry a následně se sklízí jen tenoučká vrstva vnitřní, světlé kůry. Skořice jako koření se využívá zejména při přípravě sladkých pokrmů, do nejrůznějšího pečiva a cukrářských výrobků, při zavařování ovoce, v likérnictví, ale i v parfumérii. Používá se i do masitých pokrmů v kuchyni asijské, latinskoamerické, arabské, turecké a španělské. Skořice podporuje chuť k jídlu, zlepšuje trávení, působí proti nadýmání, prohřívá pokožku, rozšiřuje cévy a snižuje krevní tlak, pomáhá při hubnutí a zevně proti revmatismu.

Anýz: Pochází z Egypta a Sýrie a vedle kmínu je to jedno z nejstarších a nejrozšířenějších koření. Anýz je rostlina, která vyžaduje teplé, chráněné a slunné polohy. Pěstuje se na Balkáně a ve Středomoří, v Rusku a střední Asii, ve Španělsku, Indii, Turecku, Mexiku, na Slovensku i u nás na jižní Moravě. Používá se do některých druhů chleba, do pečiva (balkánská kuchyně), k nakládání červené řepy, do červeného zelí, okurek.Velmi příjemný je v hruškovém a jablečném kompotu. Anýz je možno přidat k dušeným houbám, především k žampiónům. Je velmi oblíben v indické a čínské kuchyni, kde se používá do masitých jídel.

Fanykl: Fenykl užívá lidstvo jako koření i lék již velmi dlouho. Všechny starověké kulturní národy si ho vážily pro jeho příjemné aroma a léčivost. Pěstuje se v teplejších oblastech Evropy: Francii, Španělsku, Balkánu, také v asijských zemích, u nás na jižní Moravě. Fenykl se používá především ve francouzské a italské kuchyni. Jako koření se používá především do rybích polévek, k dušeným masům, do tvarohových a sýrových jídel, omáček, bylinkového másla, do salátů, při konzervaci zelenin (červená řepa, okurky), do sladkého pečiva a chleba, při výrobě likérů apod.

Pepř: Pepř je jedním z nejoblíbenějších kuchyňských koření. Používá se k přípravě masa, polévek, omáček a salátů, v průmyslu konzervárenském, při výrobě uzenin apod. Labužníci pepří zásadně čerstvě utlučeným nebo umletým pepřem, protože je důležitá nejen ostrá chuť, ale i příjemná vůně pepře.

Muškátový oříšek: Muškátový ořech i květ pocházejí z jediného ozdobného tropického stálezeleného stromu zvaný Macizeň pravá. Jeho pravlastí je ostrov Banda na Molukách. Dnes jsou Moluky součástí Indonésie, která je v současnosti nejvýznamnějším producentem (roční produkce je až 7000 tun). Mezi další současné významné pěstitele se řadí ostrov Grenada, která má muškátový oříšek i ve státním znaku. V 10. století jej znali Arabové a ve 12. století byl i v Evropě ctěn jako neobyčejně vzácné koření i lék. Plod je bobule s jedním semenem (muškátový ořech). Semeno je kryto míškem. Ten se odtrhává, suší a přichází do obchodu jako „muškátový květ“ (macis). Holé jádro se síťovým povrchem a mramorovým vnitřkem je „muškátový ořech“. Kvalitní muškátový ořech má mít příčný průřez bez dutin, má příjemně vonět a kořenně, poněkud palčivě chutnat. Používají se do masitých jídel, polévek, ragú, do pečiva, mají značné uplatnění v potravinářském průmyslu, ale i v parfumérii a likérnictví. Muškátový květ se používá v malých dávkách pro svojí výraznou vůni.

Hřebíček: Toto každému známé koření, plné vůně, jsou sušená nerozvitá květné poupata tropického stromu hřebíčkovce. Stejně jako poupata voní i listy. Jako koření se sklízejí poupata v období, kdy ze zelené barvy přecházejí do červené, v této době mají nejvíc aromatických látek. Kvalitní hřebíček má být tmavohnědý, se světlejším poupátkem a pokud stisknete nehtem „stopku“ objeví se malé množství oleje. Hřebíček se používá při speciální úpravě masa, v uzenářství, likérnictví, při nakládání zeleniny a hub, do omáček a kečupů, v menším množství i do vývarů. Mletý se přidává do perníků, koláčků a vánočního pečiva.